4 důvody, proč netrávit svůj život s nesprávnými lidmi

06.06.2016 | Motivace, Osobní růst

Říká se, že je život příliš krátký na to, abychom ho trávili s nesprávnými lidmi. Něco na tom bude. Pokud se budeme setkávat, přátelit a žít s lidmi, kteří nás něčím obohacují, se kterými si máme co říci, kteří stojí o to trávit svůj čas s námi, ujít s námi určitou životní etapu, nebo s námi setrvat až do konce, prožijeme mnohem šťastnější a naplněnější život, než když se budeme snažit bojovat s větrnými mlýny a přesvědčovat sami sebe, že dává smysl věnovat čas a energii nesprávným lidem, se kterými bychom být neměli. V práci, doma, ve vztazích. Následující 4 důvody, proč to nedělat, považuji ze svého pohledu za stěžejní.

1. Nelze měnit někoho, kdo se měnit nechce
Často se stává, že se snažíme lidi, kterými se obklopujeme, měnit. Kolegy, příbuzné, přátele. Nejvíce patrné a nejběžnější je to však ve vztazích, kdy partnerům říkáme, jací by měli být. Tedy jaké bychom je chtěli mít. Proč to děláme? Nevyhovují nám snad? Snažíme se je přesvědčit, že by měli být někým jiným, než sami jsou. Chceme je přetvořit dle svých vlastních představ. To však způsobuje mnoho problémů. Nejdříve se taková snaha projevuje ve zhoršení komunikace, častých debatách a hádkách a postupně vše směřuje k tomu, že se nám daří lépe jeden bez druhého než společně. Pokud nám někdo nevyhovuje, bude mnohem snazší takovou osobu ze svého života propustit, než se pokoušet měnit něco, co změnit nejde. Přátele si obvykle vybíráme podle jiného klíče. Ztráta přítele, který neodpovídá našim představám, nebývá zpravidla tak nestravitelná, v partnerství jsou naše kritéria mnohem přísnější a pohnutky mnohem hlubší, proto bývají rozchody s partnerem více bolestivé. V obou případech je ovšem lepší a výhodnější najít si někoho, kdo k nám „pasuje“ a kdo již splňuje většinu našich očekávání, než se trápit neuskutečnitelnou změnou.

2. Příliš odlišný pohled na svět
Podobná situace nastává, když se na okolní svět díváme příliš odlišnýma očima. Názorová diverzita je v mezilidských vztazích důležitá pro vzájemné obohacování, navíc není možné, aby s námi každý souhlasil a my souhlasili se všemi, abychom všichni přemýšleli stejně. Každý máme svůj osobitý charakter, zkušenosti, ty dobré, ale zejména ty špatné, které charakter formují, či naopak deformují, určité dědičné dispozice a také různé životní podmínky. To vytváří drobné nuance v názorové shodě či neshodě. Pokud se ale v pohledu na svět extrémně rozcházíme, znamená to, že se v principu neshodneme, že si navzájem nemůžeme porozumět a pochopit se. Tehdy jsou jakékoli snahy setrvat s podobným člověkem v přátelském nebo hlubším vztahu nesmyslné a spíše škodlivé. Jestliže si např. vybereme životního partnera, který má absolutně odlišný či opačný pohled na okolní svět, nemůžeme očekávat, že s ním prožijeme šťastný a spokojený život. Budeme se jen trápit a čekat, až se něco změní, nebo se snažit něco změnit. A to jsme zpět u prvního důvodu.

3. Plýtvání časem pro někoho, kdo o nás vlastně nestojí
Správný partner, přítel, kolega a známý si vždy najde ve svém životě dostatek prostoru na to, aby s námi strávil svůj čas. Pokud naše přítomnost někoho obohacuje a je rád v naší blízkosti, určitě nás bude vyhledávat tak často, jak to bude možné. Když se ale snažíme přesvědčovat druhé, aby vyměnili svůj čas za alespoň krátkou chvilku s námi, ale jejich preference jsou opačné, je to marný boj. Plýtváme časem pro někoho, kdo o nás vlastně ani nestojí. Velmi výrazné paradoxy, kdy čekáme, až se ten druhý ustrne a konečně pro něj či ni začneme „být důležití“, nastávají v nevyvážených partnerských vztazích, kdy jedna strana touží po blízkosti té druhé, zatímco druhá strana považuje cokoli jiného za důležitější. Ať jde o touhu po výjimečnosti, nebo výraz toho, že si druhá strana té první neváží, je lepší takové vztahy neudržovat. Přinášejí většinou jen zklamání a stojí nás zbytečně mnoho času, který bychom mohli věnovat jiným lidem, nebo jen sami sobě.

4. Negativismus a skepse jsou nakažlivé nemoci
Ve své knize Úspěch neměřitelný penězi popisuji typ lidí, které nazývám tzv. Gargamely. Jsou to lidé, kteří si neustále na něco stěžují, mají převážně skeptický a negativistický pohled na svět a šíří až nápadně často špatnou náladu. Dá se s nimi vyjít a vydržet, obvykle ale jen chvilku. Negativismus a skepse jsou totiž nakažlivé nemoci. Když se vystavujeme kontaktu s negativistou a skeptikem příliš často, začneme se chovat stejně. Postupně budeme inklinovat k souhlasným vyjádřením, přejmeme stejný slovník, názory a vzorce chování, jednoduše začneme zrcadlit. Nasákneme jako houba. Je dobré si takovou nákazu uvědomit včas a kontakt s podobnými lidmi buď úplně eliminovat, nebo snížit na nezbytnou míru (např. v práci, kdy nemůžeme některé kolegy zcela ignorovat, protože s nimi spolupracujeme, ale nemusíme s nimi chodit na obědy nebo na kávu).

Krásný pracovní týden plný lidí, kterým stojí zato trávit s námi svůj čas přeje
Tom Barčík

Kniha
Tomáš Barčík je autorem publikace Úspěch neměřitelný penězi.
Jeho kniha popisuje funkční principy, podle kterých žijí a pracují
úspěšní lidé a díky nimž dosahují svých cílů. Tomáš Barčík je
vášnivým marketérem, manažerem, certifikovaným koučem
a majitelem konzultační společnosti Freshconsulting.
Prohlédněte si knihu Úspěch neměřitelný penězi