Blíží se konec roku a téměř všude se mluví a píše o bilancování. Objevují se minimálně dvě otázky: Jaký byl ten uplynulý rok? a Jaký bude ten následující? Mnoho lidí při takovém bilancování propadá skepsi, někdo upadá do deprese, někdo dokonce uvažuje o sebevraždě (to je statisticky a empiricky podložený fakt).

Proč se ale tak trápíme? Nakolik jiný je faktický konec roku oproti 7. březnu, 31. červenci nebo 1. září? Kdo stanovil, že koncem roku vyjádřeného třeba číslem 2014 končí jedna důležitá etapa a začíná další s číslem 2015, do které bychom měli vstupovat s „čistým štítem“ nebo jasnou představou o tom, co bude dál?

Je to jen program nahraný do našeho podvědomí! Nic víc!

Necháváme se příliš ovlivnit okolnostmi a většinovým názorem. Ani počasí tomu příliš nepomáhá. Je chladno a nedostatek slunečního světla má spíše negativní dopad na naši psychiku. Vstáváme za tmy a vracíme se domů z práce také za tmy. Mění se roční období, nikoli náš život!

Představme si, že se na celou zimu přestěhujeme do jiného podnebného pásma, kde bude teplo a slunce po celý den. Budeme i tak podléhat myšlence, že končí jeden kalendářní rok a začíná jiný? Že musíme bilancovat? Myslím, že ne.

Nebo se na celou věc můžeme podívat očima dětí. Pro děti neznamená konec kalendářního roku ani polovinu roku školního. Není to ani půlka období, které je pro ně stěžejní a uchopitelné. Pakliže vůbec někdy bilancují, děje se to v červnu, nebo na konci srpna. Děti mají tu výhodu, že dokáží nad věcmi příliš nepřemýšlet. Nezapomínejme na to, že jsme také byli dětmi.

A co takhle firmy a podnikatelé? Někteří kalkulují, zda se jim zadařilo, a bilancují, zda se bude dařit dál. Tito lidé fungují na principu kalendářního roku. Co ale ti ostatní, kteří „jedou na fiskál“? Jejich účetní rok začíná třeba v květnu. Bilancují na konci kalendářního roku? Rozhodně ne. Zajímá je úplně jiné období.

Jako podnikatel jsem se naučil jeden důležitý návyk, abych nepropadal depresím v prosinci a netrápil se tím, co bude dál. Začal jsem přemýšlet ve fiskálním módu. Logicky by největší podnikatelská skepse měla přicházet v létě nebo v lednu a únoru, kdy ve většině oborů panuje okurková sezóna. V létě se ale nikdo nevěší, o to více se jezdí na dovolenou nebo alespoň k vodě. V lednu a únoru nabírají firmy sílu na rušnější měsíce. To je pohled podnikatele.

U zaměstnance přichází bilanční období zároveň s bilancováním firmy, která ho zaměstnává. Kdo má to štěstí, že jeho firma funguje „na fiskál“, má určitou výhodu. Pak je tu ovšem pohled soukromé osoby, tedy obyčejného člověka bez ohledu na to, zda podniká, chodí do zaměstnání, nemá práci nebo už nemusí pracovat. Téměř všude se setkáváme s programy:Jaký byl ten letošní rok? Bude rok 2015 lepší nebo horší? Od 1.1.2015 bude dráž… A tak dále, a tak dále. Média, přátelé, kolegové, rodina. Všichni o tom mluví. Docela pádný důvod znervóznět, nemyslíte?

Jsem podnikatel. Jsem zaměstnanec. Jsem člověk. Podle takového vzorce a všech škodlivých programů bych měl vlastně jako podnikatel, zaměstnanec a zároveň běžná osoba stále propadat skepsi a neustále bilancovat. A to by byl zřejmě skutečný důvod pro pěknou depresi nebo sebevraždu… Raději si ale užívám klidu a těším se na vánoční dovolenou mimo metropoli.

Přeji všem nádherné svátky a odpočinek bez zbytečného bilancování kalendářního roku!
Tom Barčík