Příliš mnoho pravidel zabíjí kreativitu

04.07.2016 | Business, Osobní růst

Pravidla, směrnice, nařízení, restrikce, návodky, standardy. Termíny, se kterými se v pracovním prostředí setkáváme až příliš často. Mnoho společností si zakládá na striktně popsaných procesech a činnostech a vymezuje prostor, jak má co fungovat, až příliš konkrétně a úzkoprofilově. Společnosti mají do detailu definované kroky od A do Z, takže zaměstnanci nemusejí nad jednotlivými úkoly ani příliš přemýšlet. Pravidla a návodky dávají smysl zejména při výrobních činnostech, kde díky nim dochází ke zvyšování efektivity a produktivity práce a eliminaci chyb, ale ani zde není vždy žádoucí postupovat otrocky dle předem daného návodu, zejména v případě mimořádných událostí a výjimek, na které není dopředu nikdo připraven. Při administrativních úkonech se pak smysl striktních pravidel a nařízení výrazně ztrácí a způsobuje spíše problémy.

Jistě, určitá pravidla potřebujeme i v zaměstnání, nejen na silnici v dopravě, nebo v rámci společenského života a bontonu, jen je třeba k nim přistupovat uvážlivě a ponechat určitý prostor pro volný pohyb a kreativní řešení situací. Stejně tak, jako se na silnici občas potřebujeme vyhnout nečekané překážce, nebo jet jinudy, protože původní cestou to zkrátka nejde, musíme i při pracovních činnostech zvažovat situace, kdy je zapotřebí poradit si mimo „návod“.

Mladé a inovátorské firmy razí svobodnější přístup k pracovním činnostem a vnitropodnikovým procesům. Nechávají na lidech samotných, aby si našli způsob, jak daný úkol splnit. Nechávají je hledat si svou vlastní a ideální cestu. Což pochopitelně klade značné nároky na důvěru ze strany firmy, ale také na odpovědnost a kompetence ze strany zaměstnanců. Na druhou stranu to ovšem velmi posiluje kreativitu a především motivaci.

Návod či pravidlo většinou definuje způsob, tedy řeší otázku JAK, bohužel již málokdy zvažuje důvod, tedy PROČ.

Zde uvádím minimálně 3 příklady, které jsou v praxi velmi běžné a kvůli kterým dává smysl zauvažovat o eliminaci některých pravidel, nařízení a návodů, jak co dělat:

  1. Lidé mají tendenci pravidla obcházet
    Zůstávat v komfortní zóně je lidskou přirozeností, proto každé pravidlo, které nás směřuje mimo ni, přináší určité nepohodlí. S mírou nepohodlí pak roste i tendence pravidlo obejít. Říkáme si: „A nešlo by to udělat nějak jinak? Méně nepohodlně, jednodušeji, …?“ A tak se stává, že se pravidla časem bortí. Pokud nejsou lidé při své práci samořiditelní (a někdo takovou schopnost skutečně nemá), přichází na řadu autorita, která nám připomene, že pravidla jsou od toho, aby se dodržovala, případně že za jejich nedodržení přijde nějaká reakce. To pochopitelně vytváří jistou atmosféru strachu a rázem padají všechny základy přirozené autority a nastupuje diktatura. Právě zde by měl vynucovanou autoritu nahradit přirozený leadership, který dokáže lidem vysvětlit smysl některých pravidel a přehodnotit neúčinnost či nesmysl jiných. Záměrem správného leadera by v této konkrétní situaci měl být dialog a kompromisní varianta. Kompromis není styl obcházení, je to dohoda nad oboustranným komfortem a odpovědností.
  1. Lidé se začnou chovat jako loutky
    Pokud nejsou lidé samořiditelní, ale potřebují nějaký návod na to, jak se v práci chovat, poskytnou jim pravidla jednoduchý popis toho, co se od nich očekává a jak na to. To jistě zjednodušuje pracovní proces, ale lidé nejsou stroje. Když používají pravidla jako manuály k použití sebe sama, začnou se z nich postupem času stávat loutky bez vlastního uvažování, protože to se od nich neočekává. Mají přesně dáno, co dělat, co smí, co nesmí, na koho se obrátit, komu co předat atd., ale nikdo je nepřipravil na to, jak postupovat v případě mimořádné události. V takovém okamžiku se začnou chovat bezradně a zbavují se veškeré odpovědnosti za něco, s čím nikdo dopředu nepočítal, protože na to neexistuje popsané pravidlo a návod.
  1. Lidé přestanou používat selský rozum
    Některá pravidla vytvářejí dojem, že je třeba je chápat a brát doslova. A nebo, což je ta nejhorší varianta, je jejich strůjce vyžaduje tak přísně, že nedá ostatním ani prostor přemýšlet nad tím, zda náhodou nepopírají logiku. Občas se stane, že v pracovním procesu přestane staré pravidlo platit, protože se změnily okolnosti, prostředí, ale nikdo nemá sílu nebo možnost na takový fakt upozornit, takže se dál pokračuje podle návodu, který už nedává smysl. Pakliže pravidla vedou k tomu, že lidé přestávají používat selský rozum a ztrácí schopnost uvažovat logicky a kreativně, jsou naprosto zbytečná a kontraproduktivní.

 

Vyvážeností pravidel a svobody myšlení a konání by se měl zabývat každý správný leader, který chce v lidech budovat návyky podporující osobní odpovědnost, sebemotivaci, kreativitu, efektivitu a produktivitu. Manažeři, kteří příliš lpí na kontrole a vymezování prostoru pro každou pracovní roli zvlášť, by si měli uvědomit, co všechno může takový přístup způsobit a rychle přehodnotit svůj styl řízení. V opačném případě si vychovají stádo poslušných pracovníků bez kreativity a logického uvažování, které je v důležitých okamžicích, např. v období zásadních změn ve firmě, stáhne spíše ke dnu, než aby jim pomohlo z obtíží či změn rychle a úspěšně vyjít.

Krásný pracovní týden bez přílišných omezení a pravidel přeje
Tom Barčík

Kniha
Tomáš Barčík je autorem publikace Úspěch neměřitelný penězi.
Jeho kniha popisuje funkční principy, podle kterých žijí a pracují
úspěšní lidé a díky nimž dosahují svých cílů. Tomáš Barčík je
vášnivým marketérem, manažerem, certifikovaným koučem
a majitelem konzultační společnosti Freshconsulting.
Prohlédněte si knihu Úspěch neměřitelný penězi